JEDEME NA DOVOLENOU!

ANGÍNA NEBO DĚTSKÁ VIROVÁ CHOROBA

Jásám, jásám, jásám. Konec školního roku se neúprosně blíží. Poslední křeč, poslední přípravy, poslední dny. Ufff. Zoufalá matka! Již to není neznámý výraz, je to zcela reálná postava, jsem to Já.

Byly dny, byly noci, které jsem probděla a říkala si, že jsem konečně máma, jsem konečně „ta maminka. To bylo v době, kdy se na svět vylouply ty dva uzlíky kolem 2,5 kg. Ale k tomu se vrátím třeba někdy jindy.

Chtěla jsem psát o letošní dovolené a jak to vše začalo.

Není nic krásnějšího, pro běžného gymnazistu, než převzít vysvědčení, myslím tím konečné, ročníkové vysvědčení. Je to radost, je to volnost, je to léto, je to voda, les, moře, kamarádi.....pro gymnazistu, studenta, žáčka....

Děti, studenti a žáci jsou svým celoročním výkonem na konci měsíce června velmi zmoženi. Tedy si své volno zaslouží! To je věc jistá! Ale!

Dospěla jsem do stadia, že mnohem větší radost z tohoto vysvědcění mám já, jako máma. Tímto dnem končí mé každodenní utrpení. Ne, nepřeháním! Nemáte to stejně? Schválně!

Nemusíte si řídit budíka, mobilní telefon, či nevím co, každý den, abyste vstala jako první a nejlepší člen rodiny? Nemusíte vyrobit svačinu pro většinu osazenstva Vaší domácnosti? Nemusíte nasnídat všechny lidské členy domácnosti? Nemusíte nasnídat všechny zvířecí členy domácnosti? O prázdninách je to jinak. Nemusíte skoro nic. Stačí vstát a postarat se sama o sebe! Neskutečně skvostný pocit a krásné ráno.

To asi tak pro úvod a navození té správné prázdninové atmosféry.

Takováto krásná, prázdninová atmosféra se může zkazit. Ano, opravdu slyšíte dobře. Tedy čtete dobře... může se zkazit! A to běžným příjezdem dítěte z letního tábora. Mimochodem, moc úspěšného tábora, na kterém se mé skoro pubertální ratolesti, přes všechno očekávání opravdu líbilo.

Již pár měsíců jsme se jako každá normální rodina chystali na naši letní dovolenou. Dovolenou, na které budeme spolu a na které si jistojistě odpočineme! Dovolenou klasickou. Trochu odpočinku, trochu sportu, trochu četby, trochu chlapských nervů při ukládání zavazadel do útrob automobilu. Dětského vydírání a vztekání při koupi onoho a tohoto plyšového stvoření nebo zmrzlinového potěšení.

Tedy, aby bylo jasno. Ihned po příjezdu z letního pobytu mezi kamarády se Slávek začal cítit sláb. No jistě, je unaven z cesty a táborových her! Mé vysvětlení bylo jasné a hlavně logické! Tedy podle mého názoru. Po několika hodinách jsem začala dávat za pravdu ostatním členům mé rodiny. Tvrdí totiž, že má logika je na velmi slabé úrovni, že dokonce neexistuje!

Slávek totiž místo úlevy, odpočinku a načerpání sil, projevoval známky malátnosti, bolesti a horečky. Polykat? To tedy nešlo...tvrdil. Je mi to jasné. Angína!

Volám do nemocnice. Potřebuji léky. Pociťuji paniku! Zítra odjezd. Dítě na antibiotikách. Jde to dohromady?

No jasně, pohotovost, je to angína, antibiotika, odjezd ohrožen!

Pro jistotu skočím k naší dětské paní doktorce...skvělá zpráva. Angína není angína, ale dětská virová nemoc! Antibiotika jsou odebrána a dítě skoro zdrávo!

Odjezd povolen.

ODJEZD

Ano, odjezd povolen. Nemocné dítě se pomalu zotavuje. Jsem šťastná a chystám plavky a osušky na pobyt na pláži. Uzdravující se dítě potřebuje speciální výbavu. Neváhám tedy a přibalím šalvějový čaj, tablety na bolest v krku a nezbytný teploměr.

Před námi je přibližně 12 hodin cesty. Bude to vše stačit? Raději ještě kašovitou stravu pro potomka, který má momentálně problém s polykáním.

Je večer a my pomalu odjíždíme. Je to tak velmi výhodné a pro nás výborné, tvrdí můj muž. Dávám mu za pravdu a chystám vše potřebné.

Vyrážíme. Cesta tam, naprosto klidná a pohodová. Nemocné dítě ucucává šalvějový čaj a pomalu se zotavuje. Všemi státy jsme projeli, zastrašující zkazky našich známých o špatném průběhu cesty se zdaleka nepotvrdily. Moc se mi ulevilo. Teplota u Slávka nestoupla. Jsem ještě spokojenější.

PŘÍJEZD

Po dvanácti hodinách konečně u cíle. Naše očekávané město nás nezklamalo. Je opravdu krásné. Historické centrum je naším prozatimním domovem. Konečně prázdniny a volno! Vezmeme všechny koupací propriety a jdeme na to!

DALŠÍ DNY

A protože nám povalování na pláži velmi šlo, jdeme i další den. Ještě jsem nezmínila dalšího člena výpravy. Je jím náš pointer. Je to prostě mazel. Miluje vodu. Tím pádem se při našich výpravách stává nejšťastnějším členem výpravy. Velmi spokojen je na psí pláži, plave a plave.

A ZASE VIRÓZA

Ne, nemohu mít klid. To se ale ví. Moje Johanka se rozhodla převzít od bratra jeho virovou chorobu. Tedy místo koupání a blbutí v moři ulehá s teplotou. Teplota slečny začíná na 37 stupních Celsia. Ale to nestačí, 39 je snad konečné číslo.

Tedy i Johanka je na dva dny vyřazena z prázdninového života.

NELENÍME

A i když je jeden člen naší výpravy oslaben, nevadí. Jedeme na výpravu ve čtyřech. Myšleno tím tři osoby a pes. Podívali jsme se do hor, vystoupali na nějaký ten vršek, nafotili krásné obrázky. Objevili pár nových, krásných míst na koupání. Cestou také zabloudili. Dost často používám navigaci ve svém mobilním telefonu. Tedy ji neváhám použít i tento den. Nevím jak se to mohlo stát, najednou projíždíme zvláštní krajinou. Samý drát, vrtule a vysoké napětí. Pokud nás míjí člověk či auto, jsou to jen pracovní džípy a montérky. Evidentně jsme špatně a cesta se stále zužuje.

Sláva, po dlouhých kilometrech výhled na silnci, normální komunikaci. Navigaci již nevěřím. Ale jedeme dál.

CESTA DO MĚSTA

A pak to přišlo. Cesta z pláže do města, naprosto běžná věc, člověk nepředpokládá dramatický průběh. Můj kluk náhle zastavuje automobil a jadrně se vyjádřuje, že „jsme v prdeli“. Vylézáme z auta a doufáme, že to snad nějak půjde. Nešlo. Nešlo, nejelo. Patrně jsme prorazili olejovou vanu a auto se stalo nepojízným. Teplota vzduchu okolo 30 stupňů Celsia, na prašné cestě asi o něco více. Hlava výpravy se souká pod auto. Mezitím než se věc vyřeší můžeme pustit našeho psa se proběhnout.

Již je jisté, že nenastartujeme a hledáme další možná řešení. Spásná se zdá být havarijní pojistka, na které nalézáme telefonní kontakt, kde by se nám mohlo dostat pomoci. Voláme a zjišťujeme, že tento nápad nebyl zcela marný.Česky mluvící operátor s námi domluvil odtah našeho automobilu. Poskytli jsme mu souřadnice, popis osob, které má odtahová služba hledat a vše potřebné.

Ano, v takovéto situaci člověk opravdu ocení existenci mobilních telefonů!

Chystáme se z vedlejší cesty vyjít na hlavní silnici, abychom byli vidět! Sbíráme nejnutnější věci, vodu a ...psa.... . Psa bychom tedy opravdu rádi vzali s sebou, ale ten momentálně prostě není. Zřejmě se mu zalíbilo prohánění cizokrajné zvěře a jednoduše se „zdejchnul“. Co teď? Za chvíli musíme být připraveni u silnice, aby odtahová služba nepřejela. Panika a horko se zvětšuje. Dalších pár minut bezmoci, když v tom vylézá z křoví naše šelma. Další „uf“ je tu. Pokračujeme tedy dále ve čtyřech. Obavy z délky cesty byly zbytečné. Na silnici to bylo kousek. Ve vedru usedáme na obrubník silnice, kterou lemuje místní „smeťák“. Tedy naše nosy jsou velmi zaměstnány. Ale i přesto jsme rádi, že jsme došli na silnici. Opravdu musím pochválit asistenční službu. Odtah přijíždí do 30 minut. Můj muž nasedá do odtahového automobilu a vyráží naložit naše nepojízdné auto. Mezitím odmítám dva kamiony a jejich řidiče, kteří si mě v plážovém oblečku postávající u silnice zřejmě spletli a chtěli mě svézt.

Hurá jedeme do servisu, který se nalézá ve městě našeho pobytu a my se můžeme jít domů najíst a osprchovat. Chlapíci v dílně slibují, že po neděli naše auto zprovozní a vše bude „OK“. Na dva dny lehce ukonejšeni odcházíme a snažíme se užívat si pobytu. Muž již pomalu zahajuje záchranné, odtahovací práce a snaží se sehnat eventuelní odtah do naší republiky (co kdyby ti típci ze sevisu měli veliké oči). Jeho odhad, či předtucha se ukázala správná. Po neděli se dostavujeme do opravny a tam se dozvídáme to čeho jsme se nejvíc obávali. Jsme nepojízdní. Platíme pánům opravářům nemalou částku za nepovedenou snahu zprovoznit náš vůz.

Začíná další den, plný telefonátů načim přátelům a snahy dostat nás i auto zpátky domů.

Několik možností, několik částek. Po dvou dnech konečně domluven konkrétní odvoz, den i hodina. Trocha úlevy.

Zbývající dny trávíme pouze ve městě a na městském molu a pláži. Pro nás paráda, ale náš čtyřnohý kamarád zdá se trochu ochuzen o výběh a tradiční vodní radosti, které prostě miluje.

Asi proto se den před odjezdem ztratil!

HLEDÁ SE PES

Po nenáročném pobytu na pláži jsme se rozhodli trochu si odpočinout a rozmístili jsme se do svých, určených místností. Z odpočinku nás vytrhlo klepání na otevřené domovní dveře. Sousedka, která k nám již od počátku pobytu nejevila naprosto žádné sympatie nás se zlostným výrazem ve tváři upozornila, že nám utekl pes, v místní restauraci způsobil povyk a ohrozil menšího psího kolegu. Ať si ho tedy jdeme odchytit. Vydali jsme se do spletitých, malých uliček, které kdysi měly zmást nepřítele při případném napadení. Ano, zmátly nás i našeho chlupatého člena rodiny dokonale. Strávili jsme předposlední večer před odjezdem zkoumáním starého města a jeho zákoutí, do kterých by se takové psisko mohlo zaběhnout.

MÁME KAMARÁDY

Protože jsme si již před lety oblíbili jedno klidné místo, kde se dá večer posedět a nebýt obklopen turisty. Krásně si vychutnat atmosféru místa, zůstali jsme tomuto místěčku věrní a opět skoro každý večer zde trávili v klidu a pohodě nad sklenkou vína, ledového čaje a perlivé vody. Díky tomu nás místní štamgasti znají a znají i našeho pointra. Tedy když jim již po několikáte během večera přeběhl sám kolem stolu, přišlo jim to divné, zvíře odchytili a vydali se nás hledat. Dlouhé bloudění uličkami a náročné hledání bylo u konce. Zadařilo se a náš kamarád byl opět u nás.

POSLEDNÍ DEN

Zbývá tedy poslední den a víra v to, že slíbená pomoc z Čech opravdu dorazí! Stalo se. Pomoc je tu. Radostně ji vítáme, hostíme a jsme vděčni. Brzy ráno vyrážíme. Trochu se bojíme a trochu se nám ulevilo. Žádný nerudný pán na odtah. Milý, sympatický chlapík a zachránce. Tedy povečeříme, dobalíme a jde se spát. Vstáváme opravdu v brzkých ranních hodinách. A opět klasika. Nervozní manžel, děti nosící zavazadla na místo určení, já kontrolující opouštěný byt a vše potřebné k odjezdu.

PŘÍJEZD

Cesta probíhala naprosto výborně. Zavazadla odpočívala v našem voze taženém za autem, které nás přepravovalo. Díky tomu měl náš pointer naprosto luxusní místo v novém, neznámém kufru na svou přepravu. Doufám, že to patřičně ocenil! Vše se zpomalilo až po příjezdu do České republiky a nájezdem na D1. Ale v pořádku, jsme skoro doma. Několikrát ještě vyjdeme ven, vyvenčíme pejska i sebe. Koupíme kávu, protáhneme záda. Po několika hodinách se můžeme radovat! Jsme doma!

Poděkování:

Moc děkuji všem, kteří nám pomohli a kteří se snažili nám pomoci!